Naše první kroky směřovaly do Čistírny odpadních vod v Dobšicích. Zde se o nás postaral zdejší pracovník, který nás poučil svým odborným výkladem o principu čištění odpadní vody. Provedl nás jak hlavní budovou, tak okolím nádrží s filtry. Veliký ohlas v nás zbudila nádrž o velikosti středního koupaliště plná bakterií, jež napomáhají rozkladu organického odpadu.
    „Čovka“ však nebyla jediným zastavením naší cesty. Dále jsme zamířili do třídírny odpadů. Tady jsme byli seznámeni s problematikou třídění, bohužel i netřídění, odpadů, jako jsou plasty, papíry, kov… Viděli jsme jak v praxi probíhá třídění, lisování, ale i vyvážení již správně roztříděného odpadu. A samotné panoráma slisovaných barevných balíků bylo to pravé místo pro společné foto.
    Dále nás náš všudypřítomný pan řidič zavezl do Únanova, kde naším jediným cílem byla místní skládka. „Líbezná vůně, vábně vypadající směsice všeho možného, doprovázená hejnem lítajících sáčků nad našimi hlavami, nás vítala už z dálky.“ Mohli jsme se poučit, jak probíhá založení nové skládky, dovoz a následné hromadění nerecyklovatelného odpadu na skládku a mnoho dalších informací (činností). Odsud nás vyhnala velká zima, a proto jsme spěchali do spalovny ve znojemské nemocnici. Hned zpočátku byla usměrněna naše bohatá fantazie o spalování mrtvol famózním výkladem jednoho z pracovníků. Zklamání nahradila radost z veliké váhy (12 lidí = 750 kg!) a cesta domů.